Můj příběh

Jak započala má keramická cesta.

Poprvé jsem se s hlínou setkala v keramické dílně v Ášramu ve Střílkách. Bylo mi třináct a trávila jsem své pubošské prázdniny s jógovou babičkou na zámku, kde kromě jogínských aktivit byla k dispozici i keramická dílna. Zkoušela jsem si první kroky práce točení na kruhu a hned od začátku jsem tomu absolutně propadla. Bylo to nucené zpomalení, vystoupení z mé běžné rychlosti a divokosti. Ponoření se pod hladinu. Tehdy mě táta dost podpořil a vyrobil mi hrnčířský kruh. Umístili jsme ho do kotelny a já zkoušela, učila se, tvořila. Za nějakou dobu mě moje divoká povaha a škola zavála zase někam jinam, ale semínko bylo zasazeno.

Co pak? Pak dlouho má keramika nic. Vždycky jsem si užívala na čajových festivalech vystavenou keramiku, obdivovala jednotlivé kousky, žasla, co je možné vytvořit. Začala jsem si domů pořizovat krásné keramické skvosty od různých keramiků. Na čaj , na kávu,  na květiny, prostě fascinace. Mezitím jsem už dokončovala svůj mateřský job a při čtvrté dcerce se to začalo nějak víc keramicky profilovat. Ke své původní práci, kde jsem vyvíjela nové výrobky ve firmě se zdravou výživou (yes, školou jsem potravinářský technolog a chemik) jsem se už nechtěla vrátit. Chtěla jsem zkusit něco nového, úplně otočit list. 

A pak to nějak pozvolna začalo přicházet. Vyplavily se mi vzpomínky na mých třináct a pocity spokojenosti, klidu a tvořivosti. Chtěla jsem tam znovu vstoupit. Muž přestěhoval starý kruh domů do dílny a já začala po večerech, poté co jsem uspala mrňouse, nad ním meditovat. Byla jsem tím hliněným kouzlem úplně lapená a naštěstí se to setkalo s ohlasem doma i v okolí.  No a pak jsem k mým velkým narozeninám dostala od muže a kamarádů profi točířský kruh. Bože, nikdy jsem nedostala tak obří a nejskvělejší dárek !  Byla jsem totálně naměkko. Začala jsem se učit, našla si pár dobrých mentorů a kurzů a tvořila a tvořila. Přidalo se pak k tomu vedení kurzů keramiky pro děti na místní Základní škole Morávka a já byla úplně v úžasu.  Hrozně mě to s dětmi začalo bavit. Prostě to, o čem si snila do kapsy se začalo realizovat.

A co bude dál? Uvidím a ráda se nechám překvapit. Jsem na začátku své profi keramické cesty, zlegalizovala svou dílnu na Morávce a  rozhodla se, že se výrobou a prodejem keramiky chci živit.  A taky,  že se pokusím nakazit další  jedince touto hliněnou vášní, která umí mnohé.

Věřím, že mé keramické kousky si sebou do světa ponesou to, co cítím. Svobodu tvořit, radovat se z prostých dennodeních věcí a žít svět v jeho nekonečné kráse. Ať se vám stanou kouzelným předmětem.

Srdečně děkuji za vaši podporu a přízeň.

Markéta

.